Tilak je pro oddané nezbytný nejen pro očištění, ale také pro ochranu. Kromě toho je to krásná ozdoba, která oznamuje světu, že její nositel je oddaným Višnua. Když lidé vidí oddané s tilakem, připomene jim to Kršnu a jsou tím očištěni.
Někteří oddaní se bohužel bojí posměchu a stydí se tilak nosit. Ti, kdo jej však směle nosí stále – i na pracovišti – brzy zjistí, že posmívání vystřídá úcta. Oddaní, kteří mají pocit, že nejsou schopni tilak veřejně nosit, si jej mohou nanést alespoň vodou. Místo použití hliněné pasty gopíčandan si udělají neviditelná znamení vodou a vysloví příslušné mantry. Tak budou mít alespoň prospěch z ochranného vlivu manter.
Písma pro nanášení tilaku povolují různé druhy hlíny. Většina gaudíja vaišnavů používá gopíčandan – žlutý jíl prodávaný ve Vrindávanu a v Navadvípu a k dostání také ve většině ISKCONských středisek. Tilak se obvykle nanáší po vykoupání. Tímto způsobem vaišnava nosí tilak stále, nejen během púdži. Pro nanesení tilaku si do levé dlaně naberte trochu vody. Pak vezměte do pravé ruky kousek gopíčandanu, pomalu jej roztírejte ve vodě, abyste vytvořili jemnou pastu, a pronášejte přitom následující mantry:
lalāṭe keśavaṁ dhyāyen nārāyaṇam athodare
vakṣaḥ-sthale mādhavaṁ tu govindaṁ kaṇṭha-kūpake
viṣṇuṁ ca dakṣiṇe kukṣau bāhau ca madhusūdanam
trivikramaṁ kandhare tu vāmanaṁ vāma-pārśvake
śrīdharaṁ vāma-bāhau tu hṛṣīkeśaṁ tu kandhare
pṛṣṭhe ca padmanābhaṁ ca kaṭyāṁ dāmodaraṁ nyaset
„Když si člověk označuje tilakem čelo, musí vzpomínat na Kéšavu. Při označování spodní části břicha si musí připomínat Nárájana. Během značení hrudníku má myslet na Mádhavu, a když si značí krční jamku, měl by si připomenout Góvindu. Na Pána Višnua by měl myslet při označování pravé strany břicha a na Madhusúdanu při značení pravé paže. Na Trivikramu má vzpomínat při označování pravého ramene a na Vámanu při značení levé strany břicha. Šrídharu si má připomenout při značení levé paže a Hršíkéšu při značení levého ramene. Když si značí záda, měl by vzpomínat na Padmanábhu a Dámodaru.“ (citováno z Čaitanja-čaritámrity, Madhja-lílá, 20.202, význam)
Vezměte z levé dlaně trochu rozmíchaného gopíčandanu na špičku pravého prsteníku (viz nákres). Pak si naneste tilak nejdříve na čelo. Přitlačte, abyste vytvořili dvě svislé čáry. Pohyb by měl směřovat od kořene nosu vzhůru (nikoliv dolů) a je možno jej několikrát opakovat pro získání správného tvaru: dvě rovné, rovnoběžné čáry. Poté si naneste gopíčandan na nos pohybem směřujícím dolů. Nejvhodnější délka je tři čtvrtiny délky nosu (tj. ani příliš krátká, ale ani po celé délce nosu). Znaky na čele a na nose se mají spojovat u kořene nosu, aniž by mezi nimi byla mezera. Dívejte se přitom do zrcadla, abyste to udělali správně. Tilak se má nanášet precizně a pečlivě.
Tilak se nanáší za pronášení těchto manter v tomto pořadí na příslušné části těla (viz nákres):
1. Čelo – oṁ keśavāya namaḥ
2. Střed břicha – oṁ nārāyaṇāya namaḥ
3. Hruď – oṁ mādhavāya namaḥ
4. Spodek krku – oṁ govindāya namaḥ
5. Pravá strana břicha – oṁ viṣṇave namaḥ
6. Dolní část pravého nadloktí – oṁ madhusūdanāya namaḥ
7. Horní část pravého nadloktí – oṁ trivikramāya namaḥ
8. Levá strana břicha – oṁ vāmanāya namaḥ
9. Dolní část levého nadloktí – oṁ srīdharāya namaḥ
10. Horní část levého nadloktí – oṁ hṛṣīkeśāya namaḥ
11. Horní část zad – oṁ padmanābhāya namaḥ
12. Dolní část zad – oṁ dāmodarāya namaḥ
13 Hlava – oṁ vāsudevāya namaḥ
Tilak se nanáší prsteníkem pravé ruky. Dvě značky na pravé paži se nanášejí prsteníkem levé ruky. Po nanesení tilaku si zbytek gopíčandanu z levé dlaně rozetřeme na vrcholek hlavy přímo nad šikhu za pronášení oṁ vāsudevāya namaḥ (viz pozice 13. v nákresu).