„Tulasí je ve všech ohledech příznivá. Pouhý pohled na ni, pouhý dotek, pouhá modlitba k ní, pouhá poklona před ní, pouhé naslouchání o ní či pouhé zasetí tohoto keříku je vždy příznivé. Každý, kdo přijde s keříkem tulasí do styku výše uvedenými způsoby, žije věčně na Vaikunthách.“ (Skanda Purána)
Uctívání keříku tulasí je v oddané službě velmi důležité. Tulasí je Kršnova oblíbená rostlina. Kršna má velmi rád lístky a pupeny tulasí. Každý oddaný doma pěstuje alespoň jednu či dvě rostlinky tulasí, denně je zalévá, klaní se jim a pečlivě je opatruje. Když se tulasí dobře daří, je to známkou bhakti.
Tulasí-árati
Tulasí-árati se obvykle provádí v chrámové místnosti. Než přineseme tulasí, zatáhneme závěs prostoru Božstev (protože tulasí se nemá uctívat před Božstvy). Při árati je květináč s tulasí ozdoben pěknou látkou. Takto vyzdobenou Tulasí-déví položíme na podstavec či stolek uprostřed chrámové místnosti. Jakmile je přinesena dovnitř, jeden z oddaných pronese následující mantru a všichni oddaní ji po něm opakují (to se opakuje třikrát):
vṛndāyai tulasī-devyai priyāyai keśavasya ca
viṣṇu-bhakti-prade devī satya vatyai namo namaḥ
Zpíváme píseň začínající slovy namo namaḥ tulasī (viz ,,Písně“) a árati provedeme takto:
Na tác pro árati připravíme nádobku pro áčaman, zvonek, vonnou tyčinku, ghíovou lampičku a malý talířek s květinami. Zapotřebí jsou také zápalky, zapálená svíčka či olejová lampička. Oddaný, který provádí árati, nejprve provede áčaman. Poté obětuje Tulasí-déví zapálenou vonnou tyčinku, hořící ghíovou lampičku a květiny tím, že jimi před ní pohybuje v kruzích ve směru hodinových ručiček. Když je obětována vonná tyčinka, vsadí se do stojánku, aby dále hořela. Po obětování ghíové lampičky ji oddaný provádějící árati podá jinému oddanému, aby ji přinesl všem přítomným oddaným, kteří pak nejprve přejedou rukou nad plamenem a potom se dotknou hlavy. Po obětování květin jich několik položíme tulasí k dolní části kmínku a zbytek rozdáme oddaným, aby si přivoněli.
Když je tulasí-árati hotové, obcházejí oddaní Tulasí-déví ve směru hodinových ručiček a zpívají mantru:
yāni kāni ca pāpāni brahma-hatyādikāni ca
tāni tāni praṇaśyanti pradakṣiṇaḥ pade pade
Následuje Haré Kršna kírtan.
Více o tulasí:
Listy tulasí jsou nezbytné pro uctívání Višnua. Mají se sbírat ráno po východu slunce. Obcházení a obětování vody provádějte opatrně. Dávejte pozor, abyste Tulasí-déví neublížili. Pamatujte: není to obyčejná rostlina, je to významná čistá oddaná.
Maňdžárí (pupeny) se mají zaštipovat hned, jak se objeví. Jinak se rostlinky tulasí začnou rozrůstat všude a začne být obtížné o ně správně pečovat. Včasné zaštipování maňdžárí také napomáhá tomu, aby tulasí dobře a zdravě rostla.
Tulasí má být umístěna tak, aby ji nerušila zvířata. Psi na tulasí rádi močí a kozám chutná. Má se umísťovat mimo cestu, aby se o ni lidé bezohledně neotírali. Děti (a také dospělí!) by se měli naučit k ní chovat uctivě. Tulasí nemá ráda ostré letní slunce, takže se ji snažte ponechávat ve stínu.
Ačkoliv má tulasí uznávané léčivé vlastnosti, oddaní ji za lék nepovažují. Je to čistá oddaná a zaslouží si naše uctívání. Pro oddané je pěstování tulasí pěstováním oddanosti, ničím jiným.
Listy tulasí se obětují s oddaností lotosovým nohám Božstev kategorie Višnu-tattva a Jejich obrázkům, nikomu dalšímu. Znamená to, že listy tulasí jsou určeny k obětování lotosovým nohám Kršny, Nrsinhadévy, Pána Čaitanji, Nitjánandy Prabhua, Advaity Prabhua atd., nikoli však lotosovým nohám Rádhárání, Gadádhara Pandita, Šríváse Pandita nebo áčárjů sampradáji. Lístek tulasí ale můžeme při uctívání Božstev položit do pravé ruky našeho gurua, aby jej obětoval Kršnovým lotosovým nohám. Listy tulasí jsou rovněž nezbytné pro obětování bhógy (potravin) Pánu.