Pán Kršna v Bhagavad-gítě (18.69) prohlašuje, že v tomto světě Mu není nikdo dražší než ten, jenž šíří Jeho poselství. A Šríla Prabhupáda píše: „Kázání je nejsnadnější cestou k realizaci Nejvyšší Osobnosti Božství.“ (Šrímad-Bhágavatam 7.6.24, význam) Pán Čaitanja nařídil: „Ať potkáš kohokoliv, řekni mu o Kršnovi. Takto se na Můj pokyn staň guruem a osvoboď tuto zem.“ (Šrí Čaitanja-čaritámrita, Madhja-lílá 7.128). Oddaní by tedy podle tohoto pokynu Pána Čaitanji neměli být spokojeni s pouhým prováděním oddaných činností pro vlastní povznesení, ale musí se snažit předat vědomí Kršny druhým.
Kázat může každý. I když oddaný není příliš znalý vaišnavské filosofie, může požádat všechny lidi, které potká, aby zpívali Haré Kršna. Nicméně pro ty, kdo jsou aktivně zapojeni v kázání, je pravidelné studium knih Šríly Prabhupády nezbytné.
Nejlepším způsobem kázání je šířit knihy Šríly Prabhupády. Můžeme sice s někým pár minut hovořit, ale pokud si dotyčný vezme knihu, může ji studovat několik hodin, ponechat si ji doma nebo ji dát někomu dalšímu. Prabhupádovy knihy podávají jasný, přímočarý výklad filosofie vědomí Kršny přímo od nanejvýš zplnomocněného oddaného. A jednu knihu může číst mnoho lidí. Šríla Prabhupáda tedy potvrdil, že rozdávání knih je tím nejlepším kázáním.
„Neexistuje srovnání, v celém vesmíru není taková kniha, jako je Šrímad-Bhágavatam. Nemá srovnání, nemá konkurenci. Každé slovo je pro dobro lidské společnosti. Každé slovo, každičké slovo. Proto tolik zdůrazňujeme šíření knih. Když se kniha nějakým způsobem dostane někomu do ruky, přinese mu to užitek. Přinejmenším si řekne: „Když už to stálo tolik peněz, podívám se, o čem to je.“ Pokud si přečte jedinou sloku, jeho život bude úspěšný. I kdyby přečetl jen jednu sloku, jedno slovo. Tak pěkné to je. Z tohoto důvodu tolik zdůrazňujeme: „Prosím, šiřte knihy, šiřte knihy, šiřte knihy.“ (Šríla Prabhupáda)
Velice zajímavý je tento citát (Šrímad-Bhágavatam 3.21.31, význam) o kázání a povinnostech sannjásích a hospodářů:
„Sannjásí, neboli osoba ve stavu odříkání, má putovat ode dveří ke dveřím, od vesnice k vesnici, od města k městu a ze země do země, po celém světě, kam až může docestovat, a učit hospodáře nauce vědomí Kršny. Hospodář zasvěcený sannjásím je povinen šířit vědomí Kršny doma. Měl by do svého domu zvát své přátele a sousedy, jak je to jen možné, a přednášet o vědomí Kršny. Přednáška znamená zpívat svaté jméno Kršny a přednášet z Bhagavad-gíty a Šrímad-Bhágavatamu. Pro šíření vědomí Kršny existují úžasné knihy a je povinností naprosto každého hospodáře se o Kršnovi učit od svého duchovního mistra, sannjásího. Ve službě Pánu existuje dělba práce. Úkolem hospodáře je vydělávat peníze, protože od sannjásího se neočekává, že bude vydělávat, ale plně závisí na hospodáři. Hospodář by měl vydělat peníze podnikáním či povoláním a vynaložit nejméně padesát procent svého příjmu na šíření vědomí Kršny; dvacet pět procent může utratit na výlohy své rodiny a dvacet pět procent ušetřit na mimořádné události. Tento příklad ukázal Rúpa Gósvámí, oddaní by se jím tedy měli řídit.“
Pro získání další inspirace a více informací o kázání si přečtěte Preaching is the Essence od Šríly Prabhupády (k dostání v nakladatelství Bhaktivedanta Book Trust).