Příprava, obětování a rozšiřování prasádam (jídla obětovaného Višnuovi) tvoří značnou část vaišnavské kultury. Neoddaní nemohou pochopit, jakým způsobem Kršna jí, protože se zdá, že potraviny zůstávají nedotčené. On však skutečně jí a oddaní přijímají slib, že budou jíst pouze to, co jedl On.
Příprava
Kršna jí pouze to, co je Mu s láskou a oddaností obětováno. Proto oddaní dbají na to, aby připravovali pokrmy z kvalitního ovoce, zeleniny, cukru, obilí a mléčných výrobků s pečlivostí a touhou potěšit Kršnu.
Maso, ryby, vejce, česnek, cibule, houby, ocet a masur (červený) dál Kršnovi být obětovány nemohou. Nadměrně kořeněná jídla jsou pro obětování rovněž nevhodná.
Mléko by mělo být kravské. Ghí (konkrétně z kravského mléka) je k vaření pro Kršnu nejvhodnější. Ti, kdo si ho nemohou pořídit, smějí používat olej. Tradičně je přijatelný hořčičný a sezamový olej. Kvůli současným vysokým cenám prvotřídních přísad vaří mnozí oddaní, kteří žijí doma a uctívají Kršnu podle svých možností, s jinými oleji, například z podzemnice olejné.
Při vaření myslí oddaní na to, jak Kršnu nabídnuté jídlo potěší. Nemyslí na svůj osobní požitek ani požitek své rodiny či ostatních oddaných. Pozornost se věnuje tomu, aby byla oběť připravena v čistotě. Nikdo, včetně kuchařů, nesmí jídlo ochutnávat, dokud nebylo obětováno Kršnovi.
Obětování
Pro obětování jídla Kršnovi máme zvláštní tác a nádobku. Jídlo připravené pro Kršnu položíme na tác s nádobkou čerstvé pitné vody. Můžeme rovněž přidat kousky citrónu (nakrájené na čtvrtiny s odstraněnými semínky) a trochu soli. Tekuté potraviny (jako dál) můžeme nalít do malých misek (katorí), které slouží pouze tomuto účelu. Na každý druh jídla položíme lístek tulasí. Tulasí je velice důležitá, co se týče obětování Kršnovi. Pokud je to možné, oddaní by tedy měli doma pěstovat keříky tulasí a obětovat lístky Kršnovi spolu s bhógou (jídlem, které se bude Kršnovi obětovat).
Takto připravený tác položíme buď na oltář, na stolek před oltářem, anebo (pokud není oltář zřízen) před obrázek Paňča-tattvy. Oddaný se posadí před oltář, medituje o tom, jak se Kršna těší z oběti, a zatímco zvoní na zvonek, odříká třikrát tyto modlitby:
nama oṁ viṣṇu-pādāya kṛṣṇa-preṣṭhāya bhū-tale
śrīmate bhaktivedānta-svāmin iti nāmine
namas te sārasvate deve gaura-vāṇī-pracāriṇe
nirviśeṣa-śūnyavādi-pāścātya-deśa-tāriṇe
namo mahā-vadānyāya kṛṣṇa-prema-pradāya te
kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya-nāmne gaura-tviṣe namaḥ
namo brahmaṇya-devāya go-brāhmaṇa-hitāya ca
jagad-dhitāya kṛṣṇāya govindāya namo namaḥ
Poté, co oddaný formálně přijme útočiště u ISKCONského gurua (viz Guru a zasvěcení), pronáší před pranáma-mantrou Šríly Prabhupády (první dvě ze čtyř výše uvedených) rovněž třikrát pranáma-mantru svého gurua.
Oddaný medituje o obětování jídla svému guruovi, který je potom obětuje Kršnovi. Nepovažuje se za kvalifikovaného cokoli nabízet přímo Kršnovi.
Oběť před Kršnou zůstává po dobu patnácti minut. Poté tác odneseme a jednotlivé pokrmy z něj přemístíme buď zpět do hrnců, ve kterých se vařily, nebo na tác, který slouží výhradně pro rozdávání mahá-prasádam.
Tento způsob obětování, ač jednoduchý, je pro Kršnu přijatelný, je-li vše obětováno s láskou.
Nádobí k vaření a jedení
V dnešní Indii se k vaření hojně používají hliníkové hrnce, ty jsou však ve skutečnosti jedovaté a jejich užívání se v západních zemích postupně zakazuje. Proto je jejich použití při vaření pro Kršnu nevhodné.
Porcelánové, skleněné, hliníkové a plastové talíře i nádoby na pití jsou ve védské kultuře považovány za podřadné. Nádobí pro jedení vyrobené ze stříbra, kamene a mosazi je přijatelné. Kromě toho začala být v mnohých lepších domácnostech široce používána nerezavějící ocel, která je tradičně považována za nečistou, ale v dnešních podmínkách asi nejpraktičtější alternativou. Nejvhodnější ze všeho jsou talíře z listů, které se po použití vyhazují.
Uctívání prasádam
Přijímání prasádam není jako jedení běžného jídla. Mluvíme proto o „uctění“, nikoliv o „jedení“ prasádam. Přijímání kršna-prasádam je velká pocta. Prasádam znamená Kršnova milost, protože Kršna je tak laskavý, že nám pomáhá udělat duchovní pokrok dokonce i prostřednictvím jedení. Kršna-prasádam se neliší od Kršny, a proto se má podávat a přijímat s úctou.
Před přijetím prasádam pronášejí oddaní modlitbu začínající slovy śarīra abidyā-jāl (Viz. Texty písní).
Oddaní při uctívání prasádam sedí. Stát při jídle je nekulturní a nezdravé. Oddaní by měli sníst všechno, co dostanou na talíř. Hřích je vyhazovat i obyčejné jídlo – natož kršna-prasádam. Proto by ho ti, kdo servírují, měli najednou přidávat jen trochu. Ve védské kultuře se při jídle nepoužívá levá ruka, jí se pouze pravou. Prasádam nejlépe uctíme v klidné, spokojené a uvolněné atmosféře.