Zlatý avatárZdvořilostní titul „Prabhupáda“ se správně užívá pro ty významné duchovní mistry, kteří světu zvláště významně přispěli svou literaturou nebo svým kázáním. Příklady jsou Šríla Rúpa Gósvámí Prabhupáda, Šríla Džíva Gósvámí Prabhupáda a Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí Prabhupáda.
Když členové ISKCONu mluví o „Šrílovi Prabhupádovi“, mají na mysli Jeho Božskou Milost A.Č. Bhaktivédántu Svámiho Prabhupádu, jenž je rovněž správně oslovován jako „Šríla Prabhupáda“, neboť zaujímá v náboženské historii světa jedinečnou pozici.
Ve Šrímad-Bhágavatamu 1.5.11 Vjásadéva uvádí, že účelem Bhágavatamu je způsobit revoluci v bezbožném životě svedené civilizace. Vaišnavští učenci rozpoznali, že se tento Vjásadévův výrok vztahuje na Šrílu A.Č. Bhaktivédántu Svámího Prabhupádu. Byl to on, kdo pět tisíc let poté, co Šríla Vjásadéva sestavil Bhágavatam, k němu napsal své Bhaktivédántovy výklady jako svůj nejdůležitější příspěvek k převratnému opětovnému zduchovnění celé lidské společnosti, jež se ztratila v temnotách materialismu.
Pán Čaitanja Maháprabhu kromě toho předpověděl, že Jeho svaté jméno bude šířeno v každém městě a každé vesnici na světě. Áčárjové Jeho sampradáji předpověděli, že šíření vědomí Kršny bude předzvěstí deseti tisíc let Zlatého věku v temném věku Kali. A v Čaitanja Mangale Lóčana Dása Thákura předpověděl, že se objeví velký senápati (generál), aby široce a mocně kázal poselství Pána Čaitanji. Tento důvěrný úkol šíření vědomí Kršny po celém světě byl svěřen Jeho Božské Milosti A.Č. Bhaktivédántovi Svámímu Prabhupádovi.
Šrí Čaitanja-čaritámrita potvrzuje, že pokud člověk není zvláště zplnomocněn Kršnou, nemůže naplňovat vědomím Kršny srdce mas lidí. Bhaktivinóda Thákura, velký vaišnavský áčárja, jenž se zjevil v devatenáctém století, předpověděl: „Velmi brzy se zjeví významná osobnost, která rozšíří vědomí Kršny po celém světě.“ Touto osobností je zcela zřejmě Jeho Božská Milost A.Č. Bhaktivédánta Svámi Prabhupáda.
Bhaktivinóda Thákura rovněž řekl, že velikost vaišnavy je možno pochopit podle toho, kolik neoddaných dokáže přivést k vaišnavismu. K vědomí Kršny je obtížné přivést dokonce i vysoce kvalifikovaného člověka. Šríla Prabhupáda byl však Kršnou zplnomocněn natolik, že se vydal mezi ty nejnepravděpodobnější kandidáty – hedonistickou mládež v západních zemích – a získával oddané po tisících. Nikdo nemůže plně pochopit, jak mimořádný úkol Šríla Prabhupáda vykonal. Šel sám mezi lidi postrádající zásady védské kultury, kteří byli vychováni ve společnosti, jež silně podporuje jedení masa, nedovolený sex, hazardní hry a požívání omamných látek, a kteří neměli ani ponětí, jak přijmout sádhua. Jako uchazeči o duchovní život byli téměř zcela nezpůsobilí.
Šríla Prabhupáda mezi tyto lidi nejen přišel, ale postupně dokázal mnohé z nich vycvičit do té míry, že jsou dnes všude uznáváni jako prvotřídní oddaní a kazatelé způsobilí předávat vědomí Kršny druhým.
V Indii bylo samozřejmě mnoho oddaných, vzdělaných a odříkavých vaišnavů. Pouze Šríla Prabhupáda však byl dostatečně kvalifikován rozšířit vědomí Kršny po celém světě. Jedině on měl dostatečnou důvěru v pokyny Pána Čaitanji, pokyn svého duchovního mistra a Kršnova svátá jména, aby se vážně pokusil šířit vědomí Kršny mimo Indii. Jen on měl tak velký soucit a vizi, aby kázal poselství Pána Čaitanji těm, kteří to potřebovali nejvíce. Jen jediný z těch nejdůvěrnějších oddaných Kršny mohl provést tak pozoruhodný úkol. Díky svým nepřekonatelným úspěchům je jasné, že Šríla Prabhupáda zaujímá v historii vaišnavismu ojedinělé místo.
Šríla Prabhupáda byl zplnomocněn k tomu, aby rozšířil vědomí Kršny praktickým a přímočarým způsobem, přesně vhodným pro současný svět. Aniž by v učení o vědomí Kršny něco měnil nebo dělal nějaké ústupky, předával je jasným a srozumitelným způsobem vhodným pro laika i pro učence.
Šríla Prabhupáda osobně dohlížel na rozvoj a růst ISKCONu. Sám připravil programy, které tvoří základ pokračující expanze ISKCONu: výroba a šíření transcendentální literatury, harinám-sankírtanové skupiny, chrámy a ášramy, rozdávání prasádam, transcendentální zemědělské komunity, gurukuly, kázání vědcům, učencům a tak dále.
Šríla Prabhupáda podal podrobný návod pro každý aspekt nauky o vědomí Kršny: jak uctívat Božstva, jak provádět sádhanu, jak kázat, jak nosit dhótí, jak vařit pro Kršnu, jak zpívat mantry a tak dále. Šríla Prabhupáda je tedy zakladatel-áčárja ISKCONu. Veškeré standardy a pokyny, které v ISKCONu máme, pocházejí od něho. Proto Šríla Prabhupáda navždy zůstane hlavním šikšá-guruem a áčárjou ISKCONu.
Jak písma, tak tradice nabízejí různé přístupy k vědomí Kršny, ale stoupenci Šríly Prabhupády rozvíjejí vědomí Kršny tak, jak jim to ukázal on, neboť si uvědomují, že Šríla Prabhupáda jako věrný následovník svého gurua a předchozích áčárjů předal vědomí Kršny tím nejlepším způsobem pro dnešní dobu.
Šríla Prabhupáda předal určité pokyny, kterými se musí oddaní, kteří to myslí vážně, bezpodmínečně řídit. Šríla Prabhupáda například vyžadoval, aby zasvěcení oddaní vstávali ve 4 hodiny ráno, účastnili se mangala-árati, každý den pronášeli alespoň šestnáct kol mahá-mantry a neochvějně následovali čtyři usměrňující zásady.
Všechny tyto standardy, které Šríla Prabhupáda jasně vymezil, musí být v ISKCONu dodržovány. Správně situovaný, úspěšný následovník Šríly Prabhupády je jednoduše věrným zastáncem těchto zásad. Nepokouší se tyto zásady a programy stanovené Šrílou Prabhupádou měnit nebo vykládat po svém, jelikož ví, že to, co nám Šríla Prabhupáda předal, je kompletní a dokonalé pro opětovné zduchovnění lidské společnosti – nejen pro dnešek, ale pro příštích deset tisíc let.