Zlatý avatárKaždá živá bytost si je svou přirozenou povahou vědomá Kršny. Kvůli máji (iluzi) nyní na Kršnu zapomínáme a sádhana je proces probuzení našeho dřímajícího vědomí Kršny. Je možno ji přirovnat k růstu dítěte. Dítě má vrozenou schopnost chodit, mluvit a dělat mnoho věcí, které se projeví časem díky tréninku.
Sádhana je pro oddané, kteří to myslí s porozuměním nauky o vědomí Kršny vážně a chápou, že bez sádhany žádný skutečný duchovní život neexistuje.
Sádhana znamená „duchovní praxe“. V bhakti-józe (vědomí Kršny) je sádhana soustředěna na naslouchání o Kršnovi a Jeho oslavování. To mocně očišťuje naše znečištěná srdce a přivádí nás postupně blíže ke Kršnovi.
Sádhana má být praktikována přísně a vážně, nejen tu a tam, ale pravidelně každý den. To nám dává duchovní sílu odolávat svodům máji. Bez této odevzdanosti sádhaně je téměř nemožné vědomí Kršny stabilně rozvíjet. I když projevujeme ke Kršnovi určitý cit, bez sádhany se naše oddaná služba nerozvine nad povrchní úroveň.
Šríla Prabhupáda ve svých chrámech zavedl každodenní ranní a večerní programy sádhany. Ranní program začíná vstáváním nejpozději ve čtyři hodiny ráno. Vážní oddaní vstávají brzy, neboť časné ranní hodiny před svítáním jsou pro duchovní praxi tou nej vhodnější dobou.
Poté, co vstanou, se oddaní vykoupou, obléknou si čisté šaty, jdou do chrámu, zúčastní se mangala-árati a tulasí-árati, pronášejí Haré Kršna mahá-mantra džapu na růženci, zúčastní se vítání Božstev a guru-púdži a vyslechnou přednášku ze Šrímad-Bhágavatamu. Ranní program trvá čtyři až čtyři a půl hodiny.
Večerní program složený z árati a přednášky z Bhagavad-gíty trvá kolem jedné a půl hodiny. Šríla Prabhupáda chtěl, aby se jeho žáci shromažďovali kvůli sádhaně přibližně na šest hodin denně.
Oddaným žijícím doma nebo těm, kteří jsou jinak velmi zaneprázdněni, může připadat nepraktické strávit sádhanou tolik času. V uspěchaném moderním životě se zdá, že jen málokdo má čas na něco jiného než na práci a péči o svou rodinu. Život bez vyššího smyslu však není lepší než zvířecí. V opravdovém lidském životě má duchovní praxe největší prioritu a péče o tělo je druhořadá.
Ti, kdo pochopili význam vědomí Kršny – kdo si uvědomují, že život bez oddané služby postrádá smysl – si budou přirozeně chtít uspořádat své životy tak, aby do nich čas pro sádhanu začlenili.
To může vyžadovat nové uspořádání života. Může to znamenat pracovat méně hodin, snížit svůj příjem a díky tomu vynakládat více času na získávání duchovního prospěchu. V rodinách, kde muž i žena pracují mimo domov, stojí za to zvážit, zda by manželka neměla přestat pracovat a starat se o domácí záležitosti.
I kdybychom v našich životech neudělali tak velké změny, můžeme lépe využít jakýkoliv čas, jenž máme k dispozici. Většina lidí plýtvá časem ve zbytečných lehkovážných činnostech, jako je tlachání a sledování televize. Lépe je ušetřit čas na sádhanu v rámci rozvoje vědomí Kršny.
Tato kniha učí, jak sádhanu praktikovat. Část nazvaná „Denní program“ nastiňuje intenzivní program sádhany. Čtenáři jsou naléhavě žádáni, aby se těmto praktikám začali věnovat ve svém každodenním životě, jak jen mohou, a dosáhli tak rychle konečného cíle: čisté lásky ke Kršnovi.