Nezřídka se stává, že pokud jeden člen rodiny začne rozvíjet vědomí Kršny, z ostatních se také stanou oddaní. To je velmi příznivá rodinná situace.
Nepříjemný stav však může nastat, když se ostatní členové rodiny oddanými stát nechtějí. Někdy si nejen rodina, ale také přátelé a sousedé, o novém oddaném myslí, že se zbláznil, vyvíjejí na něj různými způsoby nátlak a obviňují ho, že je nevděčný a nezodpovědný.
Toto není nový jev. Před mnoha věky byl velký oddaný Prahlád Mahárádž hrubě týrán svým otcem Hiranjakašipuem. Jediným důvodem bylo, že se Prahlád nevzdával své višnu-bhakti.
Ti, kdo rozvinuli alespoň nepatrnou chuť v čisté oddané službě a mají na paměti Prahláda, se jí nemohou za nic na světě vzdát. Oddaný nemusí být schopen přesvědčit své příbuzné, aby se začali rozvoji vědomí Kršny věnovat, ale jeho příbuzní také nebudou schopni přesvědčit ho, aby rozvoje vědomí Kršny zanechal.
Vždy berte v úvahu skutečnou podstatu bytí. Vztahy s přáteli, státem, rodinou a vším dalším jsou dočasné. Když řeka unáší větvičky, občas se spojují do shluků a pak se zase silou proudu rozdělí, aby vytvořily nové shluky. Také my se v mocné „řece času“ stěhujeme z jednoho těla do druhého. Pokaždé bereme vážně své postavení psa, vepře, lidské bytosti nebo čehokoli jiného.
Jiným příkladem jsou hosté v hotelu, kteří se potkávají a dávají se spolu do řeči, ale nerozvíjejí k sobě hlubokou náklonnost, neboť vědí, že se všichni za několik dní rozjedou na různá místa.
V rámci hmotného způsobu života jsou závazky vůči rodině a rodinná připoutanost považovány za normální. Rodinný život je vskutku samou podstatou hmotné existence (Šrímad-Bhágavatam 5.5.8). Všichni oddaní, i ti, kteří žijí doma se svými rodinnými příslušníky, by si však měli jasně uvědomit, co tyto rodinné vztahy ve skutečnosti jsou: májá.
Dalším ohledem je, že ti, kdo se plně odevzdají Kršnovi, nemusí již více plnit žádné rodinné nebo společenské povinnosti. To je jasně uvedeno ve Šrímad-Bhágavatamu 11.5.41:
devarṣi-bhūtāpta-nṛṇāṁ pitṝṇāṁ
na kiṅkaro nāyam ṛṇī ca rājan
sarvātmanā yaḥ śaraṇaṁ śaraṇyaṁ
gato mukundaṁ parihṛtya kartam
„Každý, kdo přijal útočiště u lotosových nohou Mukundy, dárce osvobození, vzdal se všech druhů závazků a se vší vážností se oddal této cestě, nemá povinnosti ani závazky vůči polobohům, mudrcům, obyčejným živým bytostem, rodinným příslušníkům, lidstvu ani předkům.“
Ve skutečnosti oddaný, jenž se odevzdá lotosovým nohám Kršny, prokáže členům své rodiny tu nejlepší službu, neboť Kršna automaticky udělí osvobození mnoha generacím rodiny čistého oddaného (Šrímad-Bhágavatam 7.10.18).
Vše vhodné k rozvíjení vědomí Kršny by mělo být přijímáno a vše nevhodné zavrženo. To, co je pro jednoho oddaného příznivou situací, nemusí být vyhovující pro druhého.
Není-li náš domácí život vhodný pro náležitý rozvoj vědomí Kršny, měli bychom vyvinout veškeré úsilí, abychom ho takovým utvořili snahou přesvědčit členy rodiny, aby začali s oddanou službou. Přinejmenším se můžeme pokusit přemluvit je, aby tolerovali a respektovali naše praktikování kršna-bhakti.
Těm, kteří to myslí s vědomím Kršny vážně, ale jsou nuceni žít v domácnosti plné neoddaných, můžeme pouze doporučit, aby doma udržovali klid, jak je to jen možné, aniž by slevovali ze svých zásad. Často bývají členové takových rodin vlastně docela dobří lidé, ale nemůžeme očekávat, že všichni budou mít takové štěstí, aby porozuměli svrchované důležitosti vědomí Kršny. Často se stává, že díky trpělivosti a vytrvalosti je oddaný postupně schopen přimět svou původně lhostejnou či nepřátelskou rodinu, aby se také stali oddanými Kršny.
V případech, kdy navzdory veškerému úsilí zůstávají členové rodiny vůči vědomí Kršny nesmlouvavě nepřátelští, je odchod z domova kvůli pokračování v Kršnově službě na plný úvazek alternativou, která musí být velmi dobře zvážena a diskutována se staršími, odpovědnými oddanými. „Osoba, jejímž hlavním zájmem je vědomí Kršny, přestože zabředla do rodinného života, má být vždy připravena opustit lákadla domácnosti, hned jak to bude možné.“ (Šrímad-Bhágavatam 3.23.49, význam)
Obecně se však mužům s manželkami a vyživovanými dětmi nedoporučuje náhle odejít z domova. Ale ti, kterým je přes padesát let nebo dosud svobodní mladší muži, by měli vážně promyslet možnost opuštění domácnosti a připojení se ke společnosti oddaných, a tak praktikovat vědomí Kršny na plný úvazek. Není třeba, aby zbytečně strávili celý život doma jako obyčejní materialističtí lidé. „Védská autorita říká, že hospodáři musí po padesátém roce věku opustit domov.“ (Šrímad-Bhágavatam 3.24.35, význam)
Jedna věc je jistá: nikdo by se neměl za žádných okolností vzdávat svého drahocenného objevu vědomí Kršny. Kršna zvláště pečuje o ty, kteří Mu slouží za nepříznivých okolností.
Měli bychom být odhodláni udržet si vědomí Kršny, i když nám členové rodiny a přátelé nerozumějí. I kdyby proti nám byl celý svět, je-li na naší straně Kršna, nemáme co ztratit, ani se čeho bát.