Vědomí Kršny není jen sentimentálním náboženstvím založeným ad hoc, bez jakýchkoli základů a systému, ale je náboženskou filozofií stojící na pevných pilířích a základech. Hnutí pro vědomí Kršny stojí na velice hluboké filozofii písem původní Indie zvaných Védy. Nejde tedy o žádnou hinduistickou sektu, ale jednu z původních prastarých vaišnavských větví védského stromu poznání.
Védy, někdy nazývané „matkou všech náboženství“, popisují naše postavení v tomto světě, informují nás o vesmíru, jeho funkcích a zákonech a také nás zpravují o našem původním postavení. Říkají nám, že jsme duchovní bytosti, které nemají s hmotným tělem nic společného. Hmotné tělo popisují jako yantru - stroj, který je ve skutečnosti naším vězením, stejně jako celý hmotný vesmír. Védy nás informují, že bytosti-duše přecházejí z jednoho těla do druhého podle svých předchozích činností (viz článek karma) a tato cirkulace trvá tak dlouho, dokud odbojná bytost neobrátí zrak zpět k Nejvyššímu Pánu, nevzdá se svých tužeb být nezávislým poživatelem. Poté musí přijmout daný očistný proces a veškeré své touhy upnout na Jeho Osobu. Tehdy se bytost dostává zpět do svého původního, přirozeného postavení blaženého služebníka.
Základní filozofie hnutí pro vědomí Kršny tedy spočívá, jak už sám název napovídá, v pochopení Boha – Kršny, jako jediného Pána a uživatele všeho kolem nás a i nás samých. To znamená, že musíme umístit Boha do svého středu.
Ale právě to je horkým bramborem dnešní společnosti, že nechceme připustit, že jsme závislé a ovládané bytosti. Ale opak je pravdou. Jsme podmíněni vlastními těly, svými fyzickými i mentálními schopnostmi a rovněž i hmotnou přírodou, kterou se marně a k naší škodě snažíme spoutat a zkrotit.
Hnutí pro vědomí Kršny je založeno na principu postavení jediného Boha Kršny do středu všech činností. Když umístíme Boha do svého středu a vše budeme činit pro Něj, dokonce i údržbu svého těla a své zájmové činnosti, vše bude krásné. Jakmile však umístíme do středu sami sebe, nastává zmatek.
To je právě to, co dnešní společnost činí, a výsledky můžeme zhlížet všude kolem nás. Žijeme v pekle, které si vytváříme svými egocentrickými činnostmi.
Védy nás informují o jednom jediném Bohu, který však pro správu tohoto vesmíru ustanovuje bytosti z vyšších oblastí světla - dévy, které nazýváme polobohové. Odtud také pochází božské panteony mnohých kultur od řecké až po tu hindskou a jde také o jeden z mnoha důkazů, že původní védská společnost byla celosvětová.
Hinduismus jako takový není starý ani tisíc let, ale dávno před ním zde byla společnost následující Védy, zákoníky a duchovní nauky psané v sanskrtu. Název VÉDY v původním etymologickém významu znamená „vědět“. Tato védská společnost s centrem v dnešní Indii postupně zanikla a dá se říct, že védské učení, bohaté, ušlechtilé a hlavně nepostradatelné pro lidské bytosti, bylo rozbito jako džbán, z něhož se nápoj vsákl do země a zůstaly jenom střepy.
Přesto však díky milosti Nejvyššího Pána a Jeho oddaných nám zde zůstala esence v podobě Bhagavad Gíty a Šrímad Bhágavatamu, které nám svými výklady ozřejmil a předal A.Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda, zakladatel- áčárja ISKCONu (Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny).
Máme tedy svou tradici, která se v sanskrtské terminologii nazývá parampará, což znamená jeden za druhým. Toto je védský princip předávání a uchovávání poznání. Poznání o Nejvyšším je posvátné a jakákoli změna může znamenat záhubu. Proto je ve védské tradici důsledně dbáno na autenticitu. Poznání duchovní mistr předává svému žákovi a ten zase svému.
Počátek této tradice nejde žádnými soudobými vědeckými metodami vyzkoumat a musíme se tedy spolehnout na autoritu písem. Védy svým rozsahem a filozofickou hloubkou přivádí už od pradávna celou západní společnost k nevěřícnému úžasu. Vědci nejsou jejich počátek schopni datovat, protože tak mohou učinit jen s dochovanými psanými verzemi, které jim padly do rukou, ale toto poznání se předávalo už před jeho prvním zapsáním metodou zvanou “ŠRUTI“, tedy poslechem. Původ šruti tedy nelze vyzkoumat současnými metodami.
Védy však o svém počátku vypovídají samy. Sdělují nám, že byly předány samotným Nejvyšším Pánem po stvoření vesmíru první nezrozené bytosti - Brahmovi, aby další bytosti, které mají být umístěny do svých těl, měly návod, jak se chovat v tomto vesmíru, a budou-li chtít, jak se vrátit zpět do duchovního světa k Nejvyššímu, do svého původního postavení.
V dnešním sekularizovaném materialistickém světě však takovéto vysvětlení původu připadá lidem jako absurdní. Je však třeba mít na paměti, že jde jen o módní úzus, který zkresluje pohled a omezuje naši inteligenci. Být uzavření a spoléhat se na klišé a dogmata, kterým se dnes říká pokrok a vědecké myšlení, vede lidstvo do stále většího chaosu.
Védské poznání, tedy jeho funkčnost, si však lze velice snadno ověřit jednoduše tím, že ho začneme uplatňovat ve svém všedním životě.