Úvodem k praktikování vědomí Kršny
Hlavní princip praktikování filozofie vědomí Kršny spočívá v umístění Boha do středu svého života. Tomu se říká spojení pomocí oddanosti, tedy odborně nazýváno bhakti jóga. Bhakti znamená ve svém významu něco, co lze přeložit jako ryzí oddanost. Zkráceně a zjednodušeně tedy oddanost a jóga znamená – spojení.
Jóga je tedy spojením a není bez zajímavosti, že totéž znamená i latinské slovo religiózo, které se běžně překládá ve významu jako – náboženství. I tento malý a zdánlivě bezvýznamný etymologický detail svědčí o tom, že všechna pravá náboženství mají společný kořen.
O józe dnes slyšel jistě každý, ne však každý zná význam tohoto slova. Proto pro někoho může být překvapivé, že i jóga běžně používaná pro zlepšení zdraví a vitality, nazývaná většinou jako hatta jóga, měla dříve stejný účel jako bhakti, tedy spojení s Absolutní Pravdou – Bohem. Tento systém však má celých osm stupňů, z nichž ony dnes tak chronicky známé pohybové cviky zvané ásany, jsou na jejich úplném začátku. Přechod do vyšších stupňů se dnes už nedá prakticky realizovat, protože na to lidem chybí schopnosti. Zvláště v západní kultuře stále uspěchaný a nervózní člověk není schopen koncentrovat svou mysl tak, jak to tento systém vyžaduje. Jeho účelem je ve skutečnosti realizace Boha jako Paramátmy – Nadduše, která sídlí v srdci člověka a je svědkem jeho činností.
Právě proto je v naší době doporučená jóga bhakti. Toto spojení pomocí oddanosti je nejdokonalejší metodou, protože jen s úplnou oddaností můžeme vnímat ÚPLNÉHO. Ve skutečnosti jde o mnohem účinnější a hlavně záživnější metodu, než si lámat tělo a poté odejít na pusté místo a ustrnout v meditaci.
Na druhou stranu nejde o žádné sentimentální praktiky, jak by se na první pohled mohlo externímu pozorovateli zdát. Pro vnímání přítomnosti Nejvyššího Pána je však potřeba mít v každé józe klidnou mysl, a abychom tohoto stavu dosáhli, nesmíme znečišťovat své tělo masem (viz článek: Více než vegetariánství), alkoholem a nedovoleným sexem. To v praxi znamená mít sex jen pro početí dětí. Pro samotnou mysl také není dobré praktikovat hazardní činnosti.
Dále je také důležité vstávání před čtvrtou hodinou ranní, což je doba pro duchovní činnosti nejpříznivější.
Něco takového se současnému člověku vnímajícímu svět kolem sebe prizmatem své západní výchovy zdát být naprosto nereálné. Ale ve skutečnosti těchto čtyř regulativních principů, respektive jejich zavedení do běžné praxe, můžeme plně dosáhnout tím, že se obrátíme o pomoc na Nejvyšší Osobnost Božství. Můžeme tak učinit hlavně skrze Jeho oddané. Proto je důležité navštěvovat centra bhakti a sdružovat se s oddanými.
To ovšem neznamená, že jde o nějaké kolektivní vymývání mozků, za kterým už nic jiného není. Tím, že se obrátíme na Pánovy oddané, obracíme se na Něho samotného, což je v našem podmíněném stavu doporučené a také eticky korektní, protože mezi začínajícím zájemcem a Šrí Kršnou je celá posloupnost velkých oddaných, kterou nemůžeme jen tak přeskočit. Stejně jako v úřadě se obracíme se svou žádostí o pomoc na úředníky k tomu zvolené. Jde tedy jak o etiketu, tak i o holou nezbytnost, protože začínající adept bhakti není ještě na skutečnou „audienci, čili daršan“ připraven.
Vezměme třeba tento příklad: Případného zájemce a zároveň dědice křesťanského principu, který si neseme byť i v sekularizované společnosti podvědomě s sebou, napadne jistě jako spojovací prvek mezi Bohem a člověkem modlitba.
Ano, modlitba jistě není vůbec špatnou spojnicí, ba naopak, je to také jistá komunikace. Ale modlitbu od neočištěné bytosti lze přirovnat k dopisu hozenému do schránky. Není tu totiž přímý kontakt, který očišťuje a pozvedá živou bytost do vyšších dimenzí vědomí. Další problém je, že lidé ani dnes nevědí, jak se modlit. Žádání Boha o skývu chleba, ženu, či zdravé děti vlastně v důsledku znamená žádost o další prodloužení vazby ve světě, kde se nacházíme. Proto jsou ve védské kultuře takovéto druhy modliteb nazývány materiálními a jsou považovány za nízké. Nicméně, je stále lepší takováto nízká modlitba než nicota zdůrazněná povýšeným ufrkáváním do sebe zahleděného a sebe korunovaného pána tvorstva. Bůh je milostivý a přijme každou modlitbu, jde jen o to, jestli ji uzná za vhodnou splnit. Z Jeho pohledu jsme tu proto, abychom se léčili z hmotných tužeb a obraceli se na Něho s oddaností, prostou jakéhokoliv sobectví spojeného s těmito tužbami. Pro tento účel jsme také dostali svá lidská těla. Rozhodně však ne proto, abychom vznášeli stále větší a větší hédonistické požadavky a zabředávali stále hloub do matérie, která vede k degradaci člověka do nižších forem života.
Není však vůbec pravdou, že tím ztrácíme přímý kontakt. Pořád platí, že jsme individuální živé bytosti. Bůh Kršna v podobě Paramátmy – Nadduše je v srdci každé lidské bytosti a udílí jí pokyny, jak Ho dosáhnout. Problém je v tom, že živá bytost je tak znečištěná předchozím životem, že tomuto vnitřnímu hlasu nedokáže naslouchat, nebo si ho plete se svou myslí, což je velice nebezpečné. Proto je společnost zejména pokročilých oddaných a posléze dalšího kroku, kterým je přijetí duchovního mistra, nezbytné. Přesto však i úplný začátečník má možnost sdružovat se přímo s Nejvyšším Pánem osobně.
Osobní kontakt se Šrí Kršnou
Původní postavení každé živé bytosti je postavení služebníka, ale zároveň je však živá bytost božskou energií, malou odštěpenou okrajovou částí Boha. Jako taková má v malém množství všechny božské vlastnosti. Je jako jiskra velkého ohně, která spadla do trávy a uhasíná. Aby se mohla zachránit, je potřeba jejího návratu zpět do ohně, tedy do společnosti Nejvyššího. Abychom se však mohli vrátit, musíme rozdmýchat plamen božského vědomí a oživit božské vlastnosti už v tomto světě. K tomu ovšem potřebujeme kontakt s původním ohněm, ale problém je, že zde v hmotném světě v přímém kontaktu s Bohem nebýváme. A právě tento zdánlivý rozpor řeší právě Haré Kršna mahá-mantra.
Protože se skládá přímo z osobních jmen Nejvyššího a tímto Ho tedy máme možnost důvěrně oslovit. Díky tomu získáváme milost jako odezvu v podobě Jeho přímé pozornosti. Jde tedy o nejdokonalejší formu modlitby, kterou Ho prosíme o umístění do ryzí oddané služby. Bůh je absolutní, a tak se Jeho jména od Něj samotného neliší. Tato základní pravda je zpočátku pro nás špatně pochopitelná, protože v tomto světě např. při vyslovení slova „rána“ nedostaneme vzápětí ránu do nosu. V případě jmen Boha však ano! A dokonce to může být rána taková, že nám změní celý život. Ovšem ze začátku jsou to většinou jen drobné stimulující ranky, které mění naše vědomí a směrují nás blíže k cíli, který nedokážeme hrubými smysly vnímat. Ale i přes tuto počáteční nevšímavost nás osobní společnost Nejvyššího v podobě Jeho jmen má moc pozvednout, očistit náš život a ustálit v dodržování regulací, jejichž pouhou existenci jsme si ve svém původním stavu nedokázali ani představit, natož pak jejich zavedení do svého života.
A tak právě proto se tato mantra jmenuje mahá, tedy velká mantra, čili mantra všech manter. Védy obsahují mnoho manter, pro hmotný prospěch, také mantry válečné i ty pro uctívání polobohů a následný postup do vyšších dimenzí bytí po opuštění těla. Takovéto mantry mají účinek omezený mírou egoismu bytosti, která je používá. Živá bytost si vždy může vybrat, kde bude účinkovat. Jestli sama na vlastní riziko zde v tomto hrozném světě, nebo výměnou za svůj egoismus a pýchu bude bez jakéhokoli rizika žít věčně a blaženě na věčných planetách bez úzkosti, ve společnosti Nejvyššího Pána.
To je nezávislost, která nám je z Jeho milosti dána. Ale její zneužití se trestá v podobě špatné karmy a následného upadání do zvířecích forem života v rámci procesu reinkarnace. Můžeme si však vybrat, jestli toto riziko degradace budeme život za životem nadále podstupovat, nebo se vzdáme své divadelní role samostatného poživatele, který nechce o Bohu raději nic slyšet a jde si bezhlavě za svým cílem.
Pro ty, kdo chtějí společnost Boha, je tu právě hnutí pro vědomí Kršny a Haré Kršna mahá-mantra, předána nám v učednické posloupností Jeho Božskou Milostí Bhaktivédántou Svámím Prabhupádou.
Princip s Bohem ve svém středu nám skutečně umožňuje být ve styku se samotnou Osobností Božství, Šrí Kršnou a budovat s Ním individuální vztah, na který jsme dávno zapomněli. A tím zároveň budujeme i přesvědčení, že naše filozofie a poznání nám předané jsou plně funkční.